A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Slovensko - Cestopisy

Vysoké Tatry 2008

Nádherné hory - i za mizerného počasí se dá chodit na túry.... 12.-19. července 2008

Vysoké Tatry 2008

Naše dovolená ve Vysokých Tatrách začala sobotou 12. července okolo půl třetí odpoledne příjezdem do hotelu FIS na Štrbském plese. Po zběžném ubytování jsme hned vyrazili na pěší procházku po okolí, tedy okružní cestou kolem plesa a k nádraží tatranské elektrické železnice. Po večeři v hotelové restauraci jsme se ještě došli podívat na stanici lanovky na Solisko, protože podle průvodce po Tatrách je výstup na Solisko takový lehký na rozchození… Ale nakonec jsme se rozhodli, že lanovku nevyužijeme, protože výstup k horní stanici je vskutku jednoduchý.
V neděli ráno 13. července po snídani se chystáme na naší první túru na Predné Solisko. Vyšli jsme kolem půl deváté okolo dolní stanice lanovky a stoupáme po sjezdovce k modře značené turistické cestě, která vede k Chatě pod Soliskem. Sice krásná zkratka (vede nás navigační turistická mapa v PDAčku), ale krpál k neuvěření. Nicméně zkrátili jsme si takto cestu o několik kilometrů.
U Chaty pod Soliskom navlékám bundu, protože tady v té výšce začíná pěkně studeně foukat a stoupáme dál vzhůru. Cesta je stále strmější a moje drahá polovička to asi ve dvou třetinách vzdává. Sedla si na skalisku a čeká na mě. Já si troufnul dojít až na vrchol a ještě o kousek dál, kam mě až dovolila mapa turistické navigace. Bylo to o pár desítek metrů dál, než kde na vrcholu Predného Soliska končí oficiální turistické značení. Využil jsem toho samozřejmě především na několik fotek úžasných pohledů na okolní majestátní horské velikány. Pravdou je, že jsem byl celý nesvůj, když jsem stál nad několikasetmetrovou propastí a cloumal se mnou silný vítr. Pak se vracím k manželce a společně sestupujeme zpět na výbornou gulášovou polévku do Chaty pod Soliskom. Odtud po dobré svačince pokračujeme po modré turistické cestě do Furkotské doliny až k rozcestí, kde se vydáváme směrem dolů po žluté. U horského potůčku s křišťálově čistou vodou nabíráme jako jiní do lahví pitnou vodu a jdeme dál až k dalšímu rozcestí s červenou značkou, po které se vracíme zpět ke Štrbskému plesu. Cestou do hotelu se ještě zastavujeme v malém obchůdku koupit jednak pití a jednak mazání na unavené svaly. Ta túra totiž nebyla vůbec na rozchození se, ale téměř likvidační !!!
Pondělní ráno 14. července je nádherné. Sluníčko svítí, je azúro, ale zanedlouho se zatáhlo šedivými mraky. Proto vyrážíme na nádraží a v 8:52 se přesouváme tatranskou elektrickou železnicí do Starého Smokovce. Jdeme k lanovce na Hrebienok, kde samozřejmě chci nafotit pár obrázků, ale začalo pršet, takže z toho moc nebylo. Jdeme pěšmo na Hrebienok. Jde se částečně po asfaltce, a kdyby nebylo pršelo, byla by to pěkná procházka. Cestou se schováváme pod stromy a chvíli i čekáme, až přejde nejhorší slejvák. Na Hrebionku přestalo pršet, tak se vydáváme dál na Bilíkovu chatu a dál na Studenovodské vodopády. Opět spustil déšť, ale tentokrát jen mírný, proto jsme se rozhodli, že budeme pokračovat v túře dál po modré značce přes mostek a přes druhý vodopád. Snažíme se něco vyfotit, ale v tom dešti to není nic příjemného. Díky navigační turistické mapě v PDAčku se rozhodujeme pokračovat dál do Tatranské Lomnice. Znovu začíná silně pršet, jsme silně mokří, přestože manželka má pláštěnku a já téměř dokonale nepromokavou bundu. Voda se manželce dostala i pod pláštěnku do kabely na foťák, já máčím jak navigační PDA, tak svůj mobilní foťák, dokonce i do batohu na zádech se mi dostala voda a namočila tak i jízdenky na vlak… Do Tatranské Lomnice jsme dorazili celí zmáčení a unavení, ale konečně přestalo pršet. Do odjezdu vlaku nám zbývá hodina, tak se ještě chvíli můžeme po Tatranské Lomnici porozhlédnout. Na zpáteční cestě přestupujeme va Starém Smokovci. Po cestě se děsíme té spouště, kterou v Tatrách napáchala vichřice. Všude samé holiny kam až oko dohlédne tam, kde dříve bývaly husté lesy… Z nádraží na Štrbském plese jdeme rovnou do hotelu. Udělalo se zase krásně, na modrou oblohu vylezlo sluníčko. Ovšem večer se opět zatáhl a znovu začalo pršet, mraky se válí až u země a v hotelu začali topit. Venkovní teploměr ukazuje 13 stupňů… Je úterý 15. července ráno. Venku leje jako z konve, manželka má po včerejšku odřené paty z bot (značkových turistických), a tak přemýšlíme co s načatým dnem. Že počkáme, jestli se to trochu neprotrhá… No čekali jsme do půl jedné, ale stejně úplně nepřestalo pršet. Za drobného mrholení se jdeme trochu projít dolů k Novému plesu a k hotelu Baník, kde je výhled do kraje - také pohled na zdevastované lesy vichřicí. Odtud se vracíme dát si výborný oběd do Koliby na Janovej Polianke. Déšť konečně ustal, ale mraků je stále dost, i když se tu a tam nepatrně v náznacích protrhne modrá obloha… Ve středu 16. července ráno stále trochu poprchává, manželka má bolavé paty, tak se po snídani vydáváme na výlet autem. Jedeme se přes Liptovský Mikuláš podívat do autokempu Liptovský Trnovec u vodní nádrže Liptovská Mara. Kempem procházíme a já samozřejmě fotím (jak jinak)… Na radu jedné milé paní v kempu pak jedeme navštívit Kvačianskou dolinu. Auto necháváme na malém přírodním parkovišti na konci silnice v Kvačové. Krásnou procházkou jdeme po červené značce na rozcestí s modrou. Tady ale nastal neřešitelný problém. Chtěli jsme dolů po modré, ovšem cesta je značně kluzká a strmá a moje polovička to v pantoflích nezvládá. Proto se vracíme k autu a jedeme do Važecké jaskyně. V jeskyni jsem málem způsobil mezinárodní skandál, když jsem se pokusil potajmu něco vyfotit… A nezaplatil jsem si předem poplatek. Z hloubi duše jsem se styděl. Příště už to zkoušet nebudu! Po prohlídce jeskyně se vracíme zpátky k hotelu FIS. Parkujeme před hotelem, a protože je ještě spousta času, jdeme se projít. Chtěli bychom přivézt domů nějaký suvenýr, potřebujeme také koupit něco k pití a jídlu. Ještě jsme se chtěli podívat na cestu po zelené značce na Tri studničky. Značku nacházíme podle navigační mapy naprosto přesně, jenomže cesta je neprůchodná. Zřejmě proto, že vede oblastí poničenou polomy. Tak se vracíme okolo plesa zpět a po cestě něco zase fotíme.
Ráno ve čtvrtek 17. července krásně svítí sluníčko, po snídani se to poněkud zhoršilo, ale stále je pěkně. Přichystali jsme se na túru. Manželce se po zalepení bolavých pat podařilo obout do bot a tak vyrážíme směr Popradské pleso. Je to vcelku příjemná nenáročná procházka (ideální na rozchození a ne jako ta na Predné Solisko!) po části Tatranské magistrály. Jen lidí je tu „jako na Václaváku“… Procházíme okolo plesa až k odbočce na Ostrvu, kde fotíme a domlouváme se, kam půjdeme dál. Manželka přistoupila na můj dřívější návrh zkusit výšlap na Hincovo pleso. Proto se vracíme k chatě, kde se u stolečků občerstvujeme z vlastních zásob. Po krátkém odpočinku se vracíme na rozcestí s modrou, po které potom pokračujeme směrem na Hincovo pleso. Minuli jsme odbočku červené na Rysy a stoupáme nahoru dost náročnou cestou, ale pořád ještě schůdnou bez řetězů. Pak se slušně zatáhlo, začalo hřmět, a pak i pršet. V tu chvíli už toho měla manželka dost. Dál už prostě nemohla a navíc déšť a bouřka nás stejně donutily se vrátit. A to jsme byli asi tak 20 až 30 minut chůze před cílem! Podle mapy jsme byli zhruba na půl cesty od odbočky na Rysy. Dolů přicházíme úplně celí promáčení. Pršet přestalo až někde dole po cestě na zelené značce. Vracíme se jinou cestou, ale než jsme došli do hotelu, stačili jsme zase uschnout.
Poslední pobytový den pátek 18. července zase ráno vylezlo sluníčko a vypadalo to na pěkný den. Ale jako tradičně po snídani už to bylo horší. Prostě počasí se rozhodlo nám nepřát. Jdeme tedy na procházku k vodopádu Skok. Vrcholky hor jsou schované v převalujících se mracích, ale jinak to vypadá, že by i chvílemi mohlo vykouknout sluníčko. Okolo poledne se vracíme do hotelu a po obědě pokračujeme v túře kolem Štrbského plesa na cestu po červené značce na Tri studničky, ale došli jsme jen k Jamskému plesu. Zatáhlo se, mraky se válí až na pleso a opět začíná pršet. Naštěstí jen mírně a po chvíli zase přestává. Vracíme se zpět k poslední večeři a připravit se na zítřejší ranní odjezd domů.
Sobota ráno 19. července balíme, nakládáme a odjíždíme trávit zbytek dovolené dalších pár dnů na jižní Moravu.

další cestopisy
Fotoalba
albumimgj0469917

Vysoké Tatry 2008

15.03.2010
Komentáře
0
Řadit podle času | Řadit podle vláken vzestupně sestupně

Při vkládání příspěvku do diskuze jako neregistrovaný uživatel budete mít u vašeho příspěvku zobrazenu IP adresu

:-) :-( ;-) :-P :-D :-[ :-\ =-O :-* 8-) :-$ :-! O:-) :'( :-X :-)) :-| <3 <:-) :-S >:) (((H))) @};-- \o/ (((clap))) :-@